Od roku 2020 se potýkáme se zcela novými druhy stresorů. Jsou jimi pandemie a s ní související velké množství dopadů na náš život. V roce 2020 si mnozí říkali: kdy to skončí a kdy zase budou moci žít, fungovat a pracovat normálně? Nicméně zmíněné stresory přetrvávají a k tomu Evropě, ne zase tak daleko od nás, dochází k válce. Každý člověk může být více či méně vystaven chronickým stresorům. Každý si proto zaslouží učit se vědomé regeneraci pro fyzické i duševní zdraví.

Podle průzkumu práce a pohody 2021 agentury Americké psychologické asociace téměř 3 z 5 zaměstnanců uvedli negativní dopady pracovního stresu, včetně nedostatku zájmu, motivace nebo energie (26 %) a nedostatku úsilí v práci (19 %). Mezitím emocionální a fyzické vyčerpání bylo uvedeno o 38 % více oproti roku 2019.

Nikdo by neměl očekávat vaší oběť

Když se podíváme právě na pomáhající profese, tak se mnohdy očekává, že osoby zastávající tyto profese se o sebe v případě stresu postarají sami. Že by měli zvládat čelit nadměrnému stresu a umět oddělovat profesní a osobní život. Je pravdou, že s tímto je potřeba do takových profesí vstupovat, že práce může obsahovat větší nároky na zvládání stresu. Např. při práci s dětmi není možné se vyhýbat komunikaci s rodiči, při práci na oddělení onkologie očekávat vyloženě pozitivní atmosféru na oddělení. Musíme samozřejmě akceptovat nějaké základní aspekty daných odvětví. To však neznamená, že daná osoba musí zatnout zuby a vydržet úplně všechno, co je po ní požadováno. Každý, ať už je to lékař/ka, zdr. sestra, učitel, sociální pracovník, psycholog/žka aj., mají právo zažívat stres. Mají právo být smutní, vyčerpaní, mít toho zkrátka dost. A neznamená to, že jsou špatní, ale zaslouží si do života začlenit strategie zvládání stresu, protože ty dosavadní jsou možná vyčerpané. Snad právě v pandemii koronaviru někteří dospěli k tomu, že se musí obětovat. Je pravda, že situačně mnozí skutečně museli obětovat mnoho svého času, fyzických i psychických sil, aby mohli zachovat péči o druhé či chod některých organizací a institucí. Neznamená to, že by člověk měl obětovat sám sebe a své zdraví, a dokonce nemusí souhlasit ani s tím, že je zapotřebí v některých časech nadměrného výkonu a může instituci opustit. I to může být vlastně zodpovědné rozhodnutí a nemusí z nikoho dělat špatného zaměstnance. Je mýtem, že se jedná o neschopnost, lenost či prostou únavu, pokud je toho na člověka na nějakém pracovišti příliš a vykazuje známky vyhoření.

Co obsahuje váš záchranný kruh

Není dobré zahazovat svůj záchranný kruh, ale pořád si ho držet u sebe. A když se trochu vyfoukne? No to se tak v životě stává, proto je důležité ho pravidelně dofoukávat.

• Základy zdravého životního stylu: Spánek, jídlo, pití a pohyb. Když toho máte příliš, zkuste si týden monitorovat, jak to máte s těmito základními aspekty. Jakmile u některého uvidíte, že je zanedbán, je vhodné se na něj vědomě zaměřit.
• Vědomá regenerace, schopnost relaxace, odpočinku: Někteří lidé mají obtíže odpočívat z důvodu špatného plánování času, přílišnými nároky v práci i doma, nebo přímo zhoršenou schopností odpočívat. Slovo vědomé v tuto chvíli znamená, že si někdy regeneraci musí lidé připomenout a vědomě dopřát. Ať už je to spánek, odpočinek, meditace, cvičení, povídání s blízkými, dovolená,… Pozor regenerace má být každodenní a pravidelná, nikoliv jen pro dny Vaší dovolené.
• Asertivita: Přiměřené prosazování svých potřeb tak, aby to vyhovovalo oběma či více stranám. Je něco, co by se v práci dalo zlepšit? Něco, co vám nevyhovuje? Něco, co vás trápí? Je na místě si stát za svými potřebami, aby se práce dala vykonávat efektivně. A pokud si přejete něco změnit, učit se říct, jak se v tom cítíte, proč si změnu přejete a jak by mohla vypadat. Někdy lidem pomůže povzbudit s blízkými nebo s přáteli a někdy pro naučení se asertivnější komunikaci dochází k psychologovi či na psychoterapii.
• Nepoddávat se stresujícím událostem a vlivům: Vlastně nezůstat pasivní, aktivně hledat způsoby, jak stresorům čelit. Někdy to jde více a někdy méně, ale nechat se vláčet stresem tak, že se každý den kumuluje až do nevydržení je i pro zdraví nebezpečné. Někdy může být strategií i dopřát si více pohybu, procházek, více spánku a jiny třeba i změna práce či pracovní pozice.
• Víra ve vlastní výkonnost, tzv. self-efficacy: Někdy se popisuje jako sebeúčinnost, tedy vlastně důvěra ve vlastní výkonnost a tím i postoj člověka k vlastní schopnosti zvládnout nějaký úkol. Pokud si v některých nárocích v práci někdo nevěří, je otázkou, co by to mohlo zlepšit a co by tomu mohlo pomoci?
• Sociální opora: Ve stresu se může objevovat tendence k izolaci vedoucí až k osamělosti. Je rozdíl chtít být sám/a a cítit se osamělý/á. Pravidelné setkávání s lidmi, které máte rád/a jsou důležitým protektivním faktorem.
• Schopnost přijímání změn: V dané práci, v daném odvětví, ale i ve světě zkrátka budou stále probíhat změny. Některé jsou pozitivní, jiné nikoli. Nicméně je potřebné ve vlastním přístupu přijmout i fakt, že změny budou přicházet a vlastně se budeme celý život učit, jak na ně reagovat. Vnímat změnu již předem jako něco negativního, může zbytečně posilovat negativismus.
• Akceptace stresu: Stres je přirozenou reakcí na psychické i somatické rovině, není přímo negativní. Varuje nás před nějakým ohrožením. Vyčítání si vlastní emocionality, stresu či zranitelnosti spíše zhorší schopnost hledat řešení při jeho zvládání. Přeci jen jsme všichni lidé.

Autorem článku je psycholožka Mgr. Karolína Peruth, které tímto moc děkujeme za spolupráci.

‍Zdroje:

• Abramson, A. (2022). Burnout and stress are everywhere. Monitor on Psychology. 53(1), 72.
• Raudenská, J., & Javůrková, A. (2011). Lékařská psychologie ve zdravotnictví. Praha: Grada.